Portrét Eurofilmaře

„Točit filmy, je to nejlepší co můze človek dělat“ aneb proč točí Oskar Siebert filmy.

Setkal jsem se s Oskarem Siebertem v hotelové hale v Passau, odkud si odvážel (při BATAVIALE 05) za jeho film  „Pražská romanci“ opět jednu ze zlatých medailí.

Za šedivým třídenním vousem vyzařovaly na mě oči, ve kterých se skrývala sensibilita s něžností, které však nepostrádaly sílu jeho osobnosti.

Životní dílo Oskara Sieberta je poznamenáno vzpurnou touhou po svobodě a pravdě na jeho životní cestě. Toto se odráží i v jeho filmařských dílech.

Siebert se narodil 1942 v Berlíně. Jeho otec byl režijním asistentem  Ufa a jeho matka herečkou u filmu. Zdá se, že mu medium film bylo uloženo již do kolébky. Nesmyslná válka roztříštila jeho rodinu. On a jeho sestra byli odtaženi do Čech, kde vyrůstal. V 18-ti letech dostal do ruky svou první 8mm kameru, a točil první záznamy. Navštěvoval filmovou školu ale jeho vzdělávaní netrvalo dlouho. Oskar Siebert nebyl člověk, který byl ochoten se podřídit totálnímu politickému systému. Jeho plány se zhroutily a tak si zajistil život i bez filmové kariéry.

Svoji osmičku však neodložil a točil dokumenty během ruské okupace 21.8.1968. Tento materiál použil potom ve svém dokumentárním filmu „Pražské jaro„ po nástupu Václava Havla, jako prezidenta.

V roce 1976 se vrátil Oskar Siebert do Německa kde si později v Regensburgu otevřel vlastní terapeutickou praxi. Láska k filmu jej však neopustila. Tak jako řada filmařů, začíná Oskar s natáčením vlastní rodiny. I jeho tak zvané rodinné filmy se vyznačovaly dramatickou vazbou. Později zapojuje rodinu do jeho filmařského hobby a jeho dcera Daniela, narozena 1984, hraje ve 4letech svou první filmovou roli Mařenky v „Perníkové chaloupce“.

Dnes má jméno jeho dcery takový zvuk v neprofesionálním filmu jako jeho vlastní. Daniela zaujala svou roli ne jenom před ale též za kamerou a tak se stává spoluautorkou řady společných filmových projektů. Její přítomnost na řadě festivalů je pro mnoho účastníků oživením. Jak říkají - Daniela vždy zazáří jako hvězda na obloze. Nyní stoji Daniela na cestě, kterou její otec nemohl uskutečnit a sice na cestě k profesionálnímu filmu. V současné době studuje germanistiku, Amerikanistiku a media na Universitě v Regensburgu. Daniela má velice dobré organizační schopnost, potvrdil její otec.

„Neprofesionální film“ je nejlepší hobby, které člověk má. Takto mluví pouze člověk, kterému se stal film životním dílem. Když na velikonoce 1986 přijela Oskarova matka z Prahy do Regensburgu, čekal na ni na nádraží syn s kamerou v ruce. Z tohoto příjezdu a řady dalších záběrů sestříhal Oskar první krátký hraný film „Návštěva“. Tento film přinesl nejen první cenu na mezinárodní výstavě Photokina v Kolíně nad Rýnem a jeho první střihací konzoly, nýbrž byl podnětem pro další produkce. Od té doby natočil Oskar více jak 30 filmů.

Jeho filmy mají osobitý styl. „Moje snaha je vyprávět svým filmem vždy nějakou příhodu“. To se mu většinou povedlo a tak jeho krátké filmy diváky baví. Jeho filmy vznikají na základě prožitých příhod, které potom přepisuje do scénářů, tak jako všem známá „Pražská romance“. Tento film vznikl na základě navázaného přátelství Daniely v Čechách, kdy se Daniela dorozuměla s chlapcem anglicky, a na základě zprávy v novinách, kdy rodiče zapomněli vlastní dceru při cestě na dovolenou.

Oskar točí rád v Praze nejen proto, že tam vyrůstal ale hlavně proto, že Prahu miluje. Jeho citlivé vedení herců při natáčení vychází z jeho  zkušeností herce - eléva

Přes své osobní známosti má Oskar přístup k levnému půjčení kostýmů, proto natáčí též náročné dobové a kostýmové filmy,  jako například jeho poslední film „Můj nejkratší film“ parodie filmy Charlyho Chaplina.

„Moje rodina byla mým hobby – filmováním vždy tak trochu ochuzena. Já jsem investoval veškeré našetřené peníze do svých filmů. Moje žena Ingrid, která pracuje v městské knihovně stála vždy při mě a vždy mě podporovala. Psala první komentáře a též je i mluvila. Za veškeré moje nebo spíše naše úspěchy musím hlavně poděkovat jí.“

„Mým vzorem byl vždy Steven Spielberg. Spielberg je univerzální a perfektní režisér, který dokáže točit vše, od hraných filmů, dokumentů, nebo kreslených a animovaných filmů. prostě on je perfektní. Mám též rád Polanského a zvláště pak jeho „Pianistu“

Oskar Siebert je od roku 1986 též členem evropských filmových autorů. Já se cítím v této organizaci dobře, neboť je to pro mě volné a nenucené členství.

A nakonec co radí Oskar Siebert filmařům aby jejich filmy byly stále lepší a lepší ..:

...jezděte na festivaly a učte se od zkušenějších filmařů. vždyť to nemusí vždy být hraný film.

Napsal Peter Klüver